Výlet na Sněžku

Byl krásný sobotní den a my jsme vyrazili na Sněžku. Takže jen ve zkratce - počasí bylo nádherné, na Sněžce foukalo, ale výlet jsme si užili. Holky zvládly jak cestu nahoru přes Růžovou horu, tak cestu dolů Obřím dolem.

A pár fotek poskládaných do pěkné prezentace je tady (link je dostupný pouze pro vybrané :-) ).

Už se nám to krátí...

Tak už nám zbývá na Bali posledních pár hodin a pak nabereme směr Soul a domů.

Změna počasí

Maličko se změnilo počasí. Už tu není jen nudné sluníčko, ale ve středu a čtvrtek se zatáhlo. Po všem tom hicu je to docela příjemná změna. Ve středu dokonce i chvíli pršelo, takže jsme poznali i místní déšť. Byl příjemně teplý, takže vůbec nevadil. Navíc začal v době, kdy jsme přecházeli z bazénu do chatky, tak ani nenarušil program. :-)

Lov na mořském dně

Vzhledem k výraznému odlivu jsme v posledních dnech vyráželi na mořské dno na lov. To znamená, že jsme se procházeli po odhaleném dně a hledali nějakou tu zajímavou floru a faunu. Prohlédli jsme si živé korály, mrtvé korály, kraby, jiná stvoření schovaná v ulitách, zajímavé stonožky, mořské hvězdy... Sebrali jsme nějakou tu prázdnou škebli a hodina takhle uteče, člověk ani neví jak.

To je ale korál... :-)

Kam bych se jen schoval?

Tanec na rozloučenou

Dnes odjíždíme, takže včera večer při příležitosti našeho odjezdu uspořádali na hotelu představení Balijských tanců. Vypadalo to úplně jinak než polka a valčík... ;-) Krásné oblečení, výrazné malování, propracované pohyby rukama, nohama, celým tělem, prsty, hlavou, i očima. Po každém tanci sklidily účinkující potlesk od všech přihlížejících. Malá oprava - tanec nepořádali při příležitosti našeho odjezdu, ale prostě se tak náhodou konal... ;-)

Tančí se i očima...

Foto s tanečnicí... :-)

Den poslední...

Už nám běží poslední den. Začalo to zajímavě - nejdřív Emičku v moři požahala medúza. No... Medúza... Spíš medúzička. Měla tak 2 cm v průměru a tak 4 na výšku. Emička vřeštěla jako trénovaný vřešťan a prchala z vody. Když jsme viděli jaké jí naskočily na ruce puchýřky, tak se ani nedivím. Taky mě jednou něco ve vodě požahalo (patrně taky medúza), pálelo to hezky a to jsem zdaleka neměl tak velké puchýře. No a potom jsme nechali Emičce udělat a hlavu malé copánky, jak měla už nějakou dobu slíbeno. Teď se nosí a pořád medituje nad tím, jak že jí to sluší... ;-)

A mám copánky... :-)

Patrně jde o poslední zápisek na téma Bali. Emička už je natěšená na kamarády doma a těší se, až jim bude všechny své zážitky vyprávět. :-)

Sloní safari

Tak dnes jsme absolvovali poslední plánovaný výlet - sloní safari. Pokud ještě nějaký výlet bude, tak jedině neplánovaný... ;-) Tento výlet byl v podstatě povinný, protože Emička už od doby kdy jsme řekli, že vyrazíme na Bali básnila o tom, že uvidí slona. ;-)

Cesta za slony

Vzhledem k tomu, že sloní safari není tak daleko, tak jsme měli dohodnutý odjezd na osmou hodinu. Řidič se nás ještě při odjezdu snažil přesvědčit, že nás odveze za slony na nějaké jiné místo, patrně někam, kde by mu z toho kynulo nějaké všimné od majitele slonů. Ale nedali jsme se a vyrazili jsme na námi vybrané slony. Cesta byla asi na hodinu, ale bylo to poněkud klikatým terénem, takže za chvíli Emička začala říkat, že jí je špatně. Jak jsme pokračovali v jízdě, tak nakonec to vypadalo, že špatně není pouze mně a řidiči... ;-) Ale jeli jsme krásnou krajinou - rýžová pole, džungle, přírodně rostoucí bambus... Prostě nádhera. Jen maličko klikaté a hopsavé. A řidič tomu taky úplně nepřidal svým stylem jízdy. ;-)

A jsme u slonů...

Sloní safari

Zaplatili jsme vstupné a hurá na slony. Nejdřív jsme se museli trochu zorientovat, ale to jsme zvládli rychle. Prohlédli jsme si, jak se sloni koupali, pak vázali slonům lavičky pro turisty, párkrát jsme se dotkli sloního chobotu a pak si obešli celý areál. Cestou jsme šli i kolem výběhu pro mláďata - mají 3 slůňata. Cestou zpět zrovna mláďata trénovala na vystoupení, tak jsme koukali a udělali pár fotek.

Kam jsem dal to sedadlo?

Jsem trpaslík...

Když jsme zase došli k velkým slonům, tak probíhalo krmení. Sloni stáli přímo u ohrady a turisté brali z připravené popelnice naštípané dřevo z kokosové palmy a dávali je slonům. Byli trochu vybíraví, některé kousky chobotem vzali, očuchali, ale hned zase zahodili. Kousky, které prošly čuchovou kontrolou, si sloni strčili do pusy. Emičku tato činnost velmi zaujala a věnovala se krmení slonů celkem dlouhou dobu. Dokonce pak vybírala kousky dřeva tak, aby je sloni nezahazovali, ale snědli. Kupodivu se jí to celkem dařilo. :-) 

A hezky papej...

Kromě krmení bylo samozřejmě možné se se slony také fotit - stačilo jít až ke "krmící" ohradě a mohla se mačkat spoušť. Hlídali to zřízenci, kteří některým slonům dali pokyn, takže slon člověka třeba objal chobotem, nebo mu dal chobot na hlavu, někteří dávali na člověka květovaný věnec. Zajímavé. :-) A někteří při dostatečně blízkém přiblížení slona hrozně křičeli, třeba Stelinka. Ta prohlásila, že "bojí" a téměř celou dobu visela Věrce na krku.

To je můj kamarád...

Já chci pryč...

Po krmení bylo představení slonů, kde sloni chodili, seděli, kopali do míče, házeli míč do basketbalového koše, kropili diváky, malovali, hráli na foukací harmoniku... Určitě jsem na něco zapomněl, jsou to šikovná zvířátka... ;-) Ale víc asi poví fotky na odkazu z předchozího článku...

Držte se ať se neztratíte...

Kdy nám přinesou to pivo?

Kam to bude, šéfe?

Cvičení s kruhy

Na dvou nohách a ještě s harmonikou...

Smeč do koše...

Přímý volný kop...

Osvěžíme turisty...

Namalujeme obrázek...

Fotka se slonem kterého se nebojíme a jedeme domů...

Ještě chvíle na pláži

Vzhledem k tomu, že jsme se vrátili včas, tak jsme ještě stihli pláž. Stelinka posledních pár dní převzala od domorodců iniciativu, takže jakmile se přiblíží nějaký domorodec, tak Stelinka na něj už z dálky volá "helou", "mónink", "ahoj", případně ještě "bajbaj". Dnes takto od snídaně v restauraci zdravila na 15 metrů i jednoho obyvatele hotelu, který po ránu seděl před svým domkem. Má to jednu výhodu. Většinou tím upoutá pozornost, takže domorodci nás pak tolik nelákají k návštěvě jejich stánku, protože se věnují Stelince. Tedy až na Lulu ze stánku 71. ;-) Sice jsme tam ještě nebyli, ale každý den se ptá kdy že přijdeme... ;-)

Také jsme pouštěli draka. Nejdřív se mu moc nechtělo do vzduchu a bláznivě létal v kruzích u země a ne a ne se vznést. Dva místní kluci, kterým mohlo být tak 7-8 let, okamžitě poznali, že jsme greenhornové a bez toho abychom jim něco říkali se vrhli a našeho draka. Chvíli s ním něco dělali, netuším co, protože jsem držel provázek na druhém konci. Pak vypustili draka do vzduchu a světe div se - drak letěl. Poděkoval jsem klukům a pouštěl s Emičkou. Provázek jsme měli na druhém konci namotaný na půllitrové lahvi od vody (trochu vody v lahvi bylo jako závaží), aby provázek je tak neplandal a na něco se dal namotat. Byl příznivý vítr, takže drak krásně držel na obloze. Chvílemi mu bylo třeba maličko pomoct, ale jinak pohoda. 

Pak se však stala malá nehoda. Nějak nám vypadla flaška s provázkem z ruky a to byste nevěřili jakým fofrem si to umí pádit po pláži, když ji pohání drak poháněný pořádným balijským větrem. Musel jsem zasprintovat na plný plyn asi tak 20 - 30 metrů a sprint jsem zakončil tygřím skokem, při kterém se mi vleže podařilo láhev zachytit. Chybělo tak 10 metrů a drak by se zamotal do stromu. Přihlížející lidé aplaudovali mému výkonu, někteří i tleskali, ale vesměs se smáli... ;-)

Hon na delfíny

Tak jsme úspěšně absolvovali třetí výlet. Tentokrát jsme si museli pěkně přivstat. Jedním z bodů programu totiž bylo pozorování volně žijících delfínů na moři. A delfíni se pozorují na severním pobřeží a pozorují se brzy ráno a nechtěli jsme na severu spát, takže jsme odjížděli z hotelu ve 3:00 ráno. Krušné vstávání. Loď na delfíny nám domluvil řidič za solidní cenu, takže jsme nemuseli na místě smlouvat, kdo nás za kolik vezme.

Tak jsme dorazily na delfíny... :-)

Trh cestou

Cestou jsme viděli ranní trhy. Bohužel jsme potřebovali projet. Všude trhovci, kteří prodávali a kupovali... A to vše asi ve 3:30 ráno. Lidé obchodovali, auta stála, organizátoři pískali a píšťalku, aby umožnili autům alespoň pomalu projet. Asi po 10 minutách jsme potřebných 50 metrů ujeli, když se kvůli nám musela spousta lidí posunout z ulice blíž k chodníku. Oficiálně prý mají zakázáno být až na ulici, ale... Ulice jich byla plná... :-) Jednou z komodit se kterou obchodovali byly například květy - měly jich plná ošatky, tašky, pytle... Neskutečné... Holky většinu cesty spaly.

Hon na delfíny

Na místo jsme dorazili ještě před svítáním. Postupně se sjížděli i další zájemci o delfíny. Když se začalo před šestou hodinou rozednívat, postupně jsme nasedli do lodí a vyrazili směrem na moře. Každá loď trošku jiným směrem. Všichni očima bloudili po hladině a vyhlíželi delfíny. Jak se tak lodě rozjíždí po hladině, tak začíná vycházet slunce. Úsvit nad mořem je nádherný...
Pak se lodě před námi postupně začaly stáčet zpět vlevo k pobřeží a stáčíme se také, stejně jako další lodě za námi. Hon na delfíny začíná. Lodě míří jedním směrem, postupně se sjíždí do jednoho chumlu, kde uprostřed chumlu lodí zahlédneme na hladině první delfíny. Delfíni vždy chvíli plavou po hladině, občas vyskočí, pak se zanoří a dlouho o nich nevíme. Lodě se pomalu rozjedou do všech stran, lidé koukají, pak se delfíni zase někde ukážou a všechny lodě se zase sjedou tam, kde se objevili delfíni. Někteří mořští vlci to se svými klienty vezmou přímo doprostřed místa kde byli delfíni. Ti se samozřejmě potopí a objeví se zase za chvíli někde jinde.
Úplně mi bylo delfínů chvílemi líto - připlavali se k pobřeží najíst malých ryb a místo toho je tam honí spousta lodí jen aby turisti viděli živého delfína a mohli si ho vyfotit. Ale zážitek to byl obrovský. Delfíni se líbili i Stelince, která je zahrnula pod označení znějící vzdáleně jako ryba.

Vyrážíme ještě před východem slunce

Blíží se východ slunce

Delfíni si poskočí...

Rozhodně nekoukáme a delfíny sami... :-)

Vodopád

Po návratu z delfínů jsme se na zpáteční cestě zastavili u vodopádu Gitgit. Je to prý nejvyšší vodopád a Bali. Už na parkovišti čekal domorodec a nabízel nám své služby. Zjišťoval jsem jaké a prý že je průvodce. Ale k vodopádu bychom měli dorazit bez problémů po chodníčku. Přemýšlím jaké záludnosti by nás mohly cestou potkat. Žádné mě nenapadly, ptám se řidiče, jestli průvodce mít musíme. Prý že nemusíme, ale že si ho většina lidí bere. Riskneme to bez průvodce. Nalézáme chodníček k vodopádu, jdeme po něm. V podstatě se nedá zabloudit, za chvíli jsme u vodopádu. Tak jak je na tomto ostrově zvykem, vodopád je uprostřed džungle. Všude tropická vegetace, mezi ní jen padající voda. A dole odtékající říčka. U vodopádu je příjemně, ale jinak nic moc co dělat. Chvíli si vodopád prohlédneme, pár fotek a honem zpět k autu. Otevírají první stánky, kterými je lemovaný celý chodníček k vodopádu. Měli jsme štěstí, nemusíme 1500krát odmítat prohlídku obchodu, stačí párkrát... ;-)

Vodopád v džungli

Chrám Ulun Danu

Chrám leží přímo u jezera Bratan. Stejně jsme jeli kolem, tak jsme se na něj chtěli podívat. Stelinka spala, tak jsme ji nechali spát v autě s řidičem a šli na prohlídku. Emičku to nezajímalo, tak odbočila na dětské hřiště. Chrám jsme si prošli a jeho poloha přímo u jezera je úžasná. A dvě z budov jsou přímo vsazené do jezera - nádhera. Jen nevím jak tam mniši přes vodu chodí. Buď se brodí nebo lodí. :-)

Ulun Danu v zahradách

Ulun Danu na jezeře

Já tam byla taky... ;-)

Rýžové terasy II

Dalším body programu byly další rýžové terasy, tentokrát vyzdvihované i v Lonely Planet a v místních mapách. Rozhodně nebyly špatné, ale nám se líbily víc ty první. Řidič nám následně vysvětloval, že tak za 3 měsíce to bude lepší. Nyní byla rýže zralá a pomalu začínala sklizeň a terasy téměř nebyly vidět, vše vypadalo jako taková žluto-zelená plocha s lehce viditelnými terasami. Za 3 měsíce prý bude probíhat osazování a ranný růst, takže prý  budou terasy krásně zřetelné. Bohužel, 3 měsíce tady čekat nemůžeme... ;-)

Rýžové terasy v kopcích

Sklizeň balijské rýže

Zralá rýže před sklizní

Motýlí park

Posledním bodem programu byl motýlí park. Je zajímavé park navštívit, ale jednou stačí. A rozhodně to bylo zajímavější pro Emičku než pro dospělé. Prohlédli jsme si různé druhy motýlů, jak se motýli líhnou, jak se jim zpevňují křídla, holky udělaly pár fotek s motýly a vyrazili jsme zpět na hotel.

Úsměv, prosím... :-)

Tady mi snad neublíží... :-)

Já tu nejsem... Já jsem větvička... :-)

Byl to dlouhý den a všichni jsme byli docela unavení. Ale opět - spousta zážitků, které se asi brzo nebudou opakovat...

Postřehy z Bali

Toto nebude žádný extra dlouhý příspěvek, ale spíš pár postřehů před zítřejším výletem... :-)

Sušení prádla

Víte jak se suší na Bali prádlo jinak než na sluníčku? Pěkně blbě. Vůbec neschne. Tím, jak je tady hodně vlhko, tak i když je prádlo venku na sušáku, tak vůbec neschne. Možná by pomohl vítr, ale ten mezi chatičkami taky moc není. Asi nejlepší způsob je dát si přes den mokré prádlo prostě na sebe, alespoň chladí. A pak v něm chodit tak dlouho, až uschne. ;-) Horší je to s ručníkem. V tom se venku blbě chodí a člověk při tom vypadá divně. ;-)

Déšť

Jak je to tady s deštěm? Netuším. Žádný jsem neviděl. ;-) Sice tady není období dešťů, ale na obloze jsou pravidelně vidět mraky. Včera i dnes bylo celý den pod mrakem. Ale ani jednou jsme nezmokli. Po ránu jsou tady mokré chodníky a ulice, ale nevím, jestli pršelo, jestli kropili a nebo jestli je to po noci zkoncentrovaná vlhkost ze vzduchu. Každopádně - pokud přes noc prší, tak to mají dobře zorganizované tak, aby to moc neobtěžovalo lidi. ;-)

Malý potápěč

Emičku nějak baví potápění. Na nádech tady nejdřív uplavala tak 1,5 metru a teď už přeplave (podplave) na šířku celý bazén. Akorát se šnorchlem se zatím moc nekamarádí. Každou chvíli si do něj nabere vodu, vdechne ji a pak ji po vynoření prská a rozčiluje se. ;-) Taky našla v bazénu na dně pár místních mincí, tak si je háže do vody a zase je sbírá.

Prázdné pláže

Tady v Sanuru jsou pláže poloprázdné. Je to pohoda, když člověk s nikým nemusí bojovat o teritorium na pláži a prostě si lehne tam kam chce (ideálně do stínu pod strom) a dalších několik desítek metrů od něj nikdo není. To pak ani tak nevadí, že Emička pobíhá okolo, odletuje od ní písek, nebo si staví z písku a nikdo jí do toho nešlape (kromě Stelinky), že si Stelinka bagruje a nikomu nepřekáží. Ani nevadí, když se holky na pláži hádají a piští. Nemají koho rušit. :-) Hlavní sezóna je prý červenec - srpen.

Buduju si opevnění

Ulovili jsme krabíky

Ostrov květů

Na Bali jsou květy snad na každém kroku. Všude jsou stromy (nebo obrovské keře?) na kterých jsou nádherné voňavé květy, květy padají a zem, takže se v podstatě povalují na každém kroku, místní ženy i někteří muži jsou ozdobeni květy, květy jsou při snídani na stole, u bazénu je hromada plážových ručníků ozdobená pomocí čerstvých květů... Moc příjemně se na to kouká...

Draci

O všudypřítomných dracích jsem už psal, jednoho levného jsme taky Emičce koupili. Tady je prodávají bez provázku, takže jsme koupili i provázek. Ten Emička cestou na pláž ztratila, tak jsme museli koupit jiný. Jenže ten Emička cestou z obchodu zamotala tak, že jsme ho potom snad 4 hodiny na pláži rozmotávali. Emička mi celou dobu hrdinně pomáhala, až jsem se divil, že to vydržela. Draka jsme nakonec zkusili, ale to už tolik nefoukalo a navíc byla tma, takže žádný velký úspěch. Ale i tak měla Emička radost, že jsme ho zkusili. :-)

Taky už mám draka

Vlnožil

Tak ten had co jsme ho viděli se asi jmenuje Vložil. A má prý velmi toxický jed, ale je pro člověka spíše neškodný, protože není agresivní. Deska jsme ho potkali podruhé a to ve vodě. Cachtali jsme se při odlivu na mělčině a najedou koukám - plaval u dna asi metr od nás ve vodě. Emička zakřičela a vyskočila mi do náruče, ale pak si ho zvědavě prohlížela. Proplul kolem a plaval dál hledat ryby. Asi budu muset koukat i ve vodě kam šlapu. ;-)

Druhý výlet za krásami Bali

Tak už máme za sebou druhý výlet. Tentokrát jsme se vydali na jih a jihozápad ostrova.

Želví ostrov

Když jsme v tropech, tak přeci nemůžeme nevidět takovou atrakci jako je želví ostrov. Vstupné sice bylo poněkud dražší, ale snad za to slibovaný zážitek bude stát. Cestou jsme chvíli přibrzdili na korálech a koukli na rybičky a pak už fofrem za želvama. Jedeme, jedeme... Zastavujeme... Lodí plné mořské parkoviště (mělčina u břehu). Na břehu ohrada, na ohradě nápis "želví farma". Zajímavý želví ostrov. Uvidíme co nás bude čekat uvnitř.

A jsme na želví farmě

Uvnitř s námi vyrazil jeden ze zaměstnanců a ukazuje nám postupně vývoj želv. Nejdřív prostor pro kladení vajec, potom malé želvičky, pak větší se kterými se můžeme fotit, pak obrovské želvy, se kterými se taky můžeme fotit, ale už je nemůžeme zvedat - na to jsou už trochu moc velké... Mají hodně zajímavé barvy. Ono to nakonec není tak špatné.

Už se mám usmívat?

Tak jsme tady taky na to focení...

Ještě je tady pár klecí, ve kterých jsou nějaká další zvířátka se kterými se můžeme fotit. Nejdřív dikobraz (s tím se nefotí), potom asi metrový ještěr, pak něco jako poštolka, nějaký barevný papouch, veliký netopýr a nakonec had víc než 2 metry dlouhý. Hrozně tulivý. Věrka ho měla okolo krku a hned se chtěl ještě víc tulit. Že by škrtič? ;-)

Jsem přerostlá ještěrka...

... a já velmi tulivý had... ;-)

Změna programu

Původně jsme se bavili s řidičem, že po želvím ostrově bude nějaké to koupání na pláži a potom se přesuneme na jeden chrám na útesu a pak bude prohlídka města Jimbaran, které je proslulé mořskými plody a možná se tam najíme. Ale poté, co místo želvího ostrova byla želví farma, která navíc ani nebyla tak úplně na ostrově, tak jsme začali přeorganizovávat program. Než takováhle překvápka, tak to radši něco uvidíme. Kašleme na koupání, toho si užijeme dost a jedeme rovnou na chrám.

Chrám Luhur Uluwatu

Cestu ke chrámu lemují kromě tropické vegetace velmi nenechavé opičky před kterými jsme opět varováni. Takže nic co by je mohlo zajímat - žádné čepice, brýle, svačiny, pití... Stelinka se cestou ke chrámu nese a usmívá se. Jakmile však zahlédne první opičky, tak začne její výraz vážnět a Stelinka říká "bo". Emičce opice tentokrát vůbec nevadí, protože s námi není. Usnula v autě kousek před chrámem, tak jsme ji nechali spát. Hlídá ji řidič.
Luhur Uluwatu je krásně umístěný chrám na vysokém útesu přímo nad oceánem. Dole jsou obrovské vlny, které se rozbíjí o útes. Je odtud nádherný výhled na oceán a okolní vysoké útesy. Po horní hraně útesů se dá i jít, takže se můžeme kochat také krásným výhledem zpět na chrám. Moc hezké místo.
Stelinka opravdu nemá chodivou náladu, takže se nechává nosit. Je trochu pod mrakem, což by se mohlo zdát jako výhoda. Ale úplně mi to tak nepřijde. Je hrozné dusno, člověk se potí i když v klidu stojí. Prohlédneme si chrám a vracíme se k autu. Emička pořád spí. Odjíždíme.

Brána do chrámu

Chrám na útesu nad oceánem

Podařilo se nám přesvědčit řidiče, že stihneme i druhý chrám o kterém nám původně říkal, že je moc daleko a že to nestihneme, že ho necháme na jiný den. Přišlo mi, že se nechal mnohem rychleji přesvědčit, když viděl, že mám v ruce GPS a vím jak je to je doopravdy daleko. ;-)

Zastávka v Kutě

V Kutě jsme udělali jen hodinovou zastávku. Je to město plné obchodů a nočního života. Proto obecně mladí míří spíše do Kuty (bary, diskotéky, zábava, surfařské pláže), zatímco ti, co dávají přednost klidu např. do Sanuru, kde jsme my. Pokud to tak opravdu je, tak ten klid trochu narušují Stelinka a Emička, ale o tom možná až jindy. Pak už razíme na další chrám.

Chrám na pláži v Kutě

Závod s vlnami

Chrám Tanah Lot

Nejkrásnější chrám jaký jsme zatím viděli. Je umístěný přímo u oceánu, samotný chrám je na malém ostrůvku, ke kterému jsme se při odlivu brodili oceánem. Tam nám za malý "donation" ještě nacákali na hlavu voňavou kapalinu, nalepili na čelo rýži a dali za ucho květ. Pak jsme mohli po schodech o kousek dál. Místo vypadá nádherně. Ani jsme nečekali, že to bude tak hezké a že tam tak dlouho vydržíme. Kousíček vedle byla další zajímavá stavba na skále v moři, která byla propojená s pevninou mostem podobným Pravčické bráně. Pod bránou však místo další skály byly vody oceánu.

Tanah Lot ve vlnách

Výhled na chrám

Most do oceánu

Emička se Stelinkou byly další ze zajímavostí Tanah Lotu. Měly by si pořídit vlastní kasičku. Zase musely absolvovat spoustu focení s různými lidmi, pro které jsou holky větší atrakcí než místní památky. :-)

Jedno z mnoha focení :-)

Tak nevím jestli se s tebou chci fotit... ;-)

To tam jsou nějaké celebrity?
Jo... A jmenují se Emička a Stelinka... ;-)

Najíst a jedeme na hotel...

Potom už se setmělo, takže jsme vyrazili v husté dopravě zpět do hotelu. Cestou nás maličko zdržela prezidentská kolona, protože prezident Indonésie je zrovna na návštěvě na Bali. I druhý výlet se nakonec povedl...