Sloní safari

Tak dnes jsme absolvovali poslední plánovaný výlet - sloní safari. Pokud ještě nějaký výlet bude, tak jedině neplánovaný... ;-) Tento výlet byl v podstatě povinný, protože Emička už od doby kdy jsme řekli, že vyrazíme na Bali básnila o tom, že uvidí slona. ;-)

Cesta za slony

Vzhledem k tomu, že sloní safari není tak daleko, tak jsme měli dohodnutý odjezd na osmou hodinu. Řidič se nás ještě při odjezdu snažil přesvědčit, že nás odveze za slony na nějaké jiné místo, patrně někam, kde by mu z toho kynulo nějaké všimné od majitele slonů. Ale nedali jsme se a vyrazili jsme na námi vybrané slony. Cesta byla asi na hodinu, ale bylo to poněkud klikatým terénem, takže za chvíli Emička začala říkat, že jí je špatně. Jak jsme pokračovali v jízdě, tak nakonec to vypadalo, že špatně není pouze mně a řidiči... ;-) Ale jeli jsme krásnou krajinou - rýžová pole, džungle, přírodně rostoucí bambus... Prostě nádhera. Jen maličko klikaté a hopsavé. A řidič tomu taky úplně nepřidal svým stylem jízdy. ;-)

A jsme u slonů...

Sloní safari

Zaplatili jsme vstupné a hurá na slony. Nejdřív jsme se museli trochu zorientovat, ale to jsme zvládli rychle. Prohlédli jsme si, jak se sloni koupali, pak vázali slonům lavičky pro turisty, párkrát jsme se dotkli sloního chobotu a pak si obešli celý areál. Cestou jsme šli i kolem výběhu pro mláďata - mají 3 slůňata. Cestou zpět zrovna mláďata trénovala na vystoupení, tak jsme koukali a udělali pár fotek.

Kam jsem dal to sedadlo?

Jsem trpaslík...

Když jsme zase došli k velkým slonům, tak probíhalo krmení. Sloni stáli přímo u ohrady a turisté brali z připravené popelnice naštípané dřevo z kokosové palmy a dávali je slonům. Byli trochu vybíraví, některé kousky chobotem vzali, očuchali, ale hned zase zahodili. Kousky, které prošly čuchovou kontrolou, si sloni strčili do pusy. Emičku tato činnost velmi zaujala a věnovala se krmení slonů celkem dlouhou dobu. Dokonce pak vybírala kousky dřeva tak, aby je sloni nezahazovali, ale snědli. Kupodivu se jí to celkem dařilo. :-) 

A hezky papej...

Kromě krmení bylo samozřejmě možné se se slony také fotit - stačilo jít až ke "krmící" ohradě a mohla se mačkat spoušť. Hlídali to zřízenci, kteří některým slonům dali pokyn, takže slon člověka třeba objal chobotem, nebo mu dal chobot na hlavu, někteří dávali na člověka květovaný věnec. Zajímavé. :-) A někteří při dostatečně blízkém přiblížení slona hrozně křičeli, třeba Stelinka. Ta prohlásila, že "bojí" a téměř celou dobu visela Věrce na krku.

To je můj kamarád...

Já chci pryč...

Po krmení bylo představení slonů, kde sloni chodili, seděli, kopali do míče, házeli míč do basketbalového koše, kropili diváky, malovali, hráli na foukací harmoniku... Určitě jsem na něco zapomněl, jsou to šikovná zvířátka... ;-) Ale víc asi poví fotky na odkazu z předchozího článku...

Držte se ať se neztratíte...

Kdy nám přinesou to pivo?

Kam to bude, šéfe?

Cvičení s kruhy

Na dvou nohách a ještě s harmonikou...

Smeč do koše...

Přímý volný kop...

Osvěžíme turisty...

Namalujeme obrázek...

Fotka se slonem kterého se nebojíme a jedeme domů...

Ještě chvíle na pláži

Vzhledem k tomu, že jsme se vrátili včas, tak jsme ještě stihli pláž. Stelinka posledních pár dní převzala od domorodců iniciativu, takže jakmile se přiblíží nějaký domorodec, tak Stelinka na něj už z dálky volá "helou", "mónink", "ahoj", případně ještě "bajbaj". Dnes takto od snídaně v restauraci zdravila na 15 metrů i jednoho obyvatele hotelu, který po ránu seděl před svým domkem. Má to jednu výhodu. Většinou tím upoutá pozornost, takže domorodci nás pak tolik nelákají k návštěvě jejich stánku, protože se věnují Stelince. Tedy až na Lulu ze stánku 71. ;-) Sice jsme tam ještě nebyli, ale každý den se ptá kdy že přijdeme... ;-)

Také jsme pouštěli draka. Nejdřív se mu moc nechtělo do vzduchu a bláznivě létal v kruzích u země a ne a ne se vznést. Dva místní kluci, kterým mohlo být tak 7-8 let, okamžitě poznali, že jsme greenhornové a bez toho abychom jim něco říkali se vrhli a našeho draka. Chvíli s ním něco dělali, netuším co, protože jsem držel provázek na druhém konci. Pak vypustili draka do vzduchu a světe div se - drak letěl. Poděkoval jsem klukům a pouštěl s Emičkou. Provázek jsme měli na druhém konci namotaný na půllitrové lahvi od vody (trochu vody v lahvi bylo jako závaží), aby provázek je tak neplandal a na něco se dal namotat. Byl příznivý vítr, takže drak krásně držel na obloze. Chvílemi mu bylo třeba maličko pomoct, ale jinak pohoda. 

Pak se však stala malá nehoda. Nějak nám vypadla flaška s provázkem z ruky a to byste nevěřili jakým fofrem si to umí pádit po pláži, když ji pohání drak poháněný pořádným balijským větrem. Musel jsem zasprintovat na plný plyn asi tak 20 - 30 metrů a sprint jsem zakončil tygřím skokem, při kterém se mi vleže podařilo láhev zachytit. Chybělo tak 10 metrů a drak by se zamotal do stromu. Přihlížející lidé aplaudovali mému výkonu, někteří i tleskali, ale vesměs se smáli... ;-)