Hon na delfíny

Tak jsme úspěšně absolvovali třetí výlet. Tentokrát jsme si museli pěkně přivstat. Jedním z bodů programu totiž bylo pozorování volně žijících delfínů na moři. A delfíni se pozorují na severním pobřeží a pozorují se brzy ráno a nechtěli jsme na severu spát, takže jsme odjížděli z hotelu ve 3:00 ráno. Krušné vstávání. Loď na delfíny nám domluvil řidič za solidní cenu, takže jsme nemuseli na místě smlouvat, kdo nás za kolik vezme.

Tak jsme dorazily na delfíny... :-)

Trh cestou

Cestou jsme viděli ranní trhy. Bohužel jsme potřebovali projet. Všude trhovci, kteří prodávali a kupovali... A to vše asi ve 3:30 ráno. Lidé obchodovali, auta stála, organizátoři pískali a píšťalku, aby umožnili autům alespoň pomalu projet. Asi po 10 minutách jsme potřebných 50 metrů ujeli, když se kvůli nám musela spousta lidí posunout z ulice blíž k chodníku. Oficiálně prý mají zakázáno být až na ulici, ale... Ulice jich byla plná... :-) Jednou z komodit se kterou obchodovali byly například květy - měly jich plná ošatky, tašky, pytle... Neskutečné... Holky většinu cesty spaly.

Hon na delfíny

Na místo jsme dorazili ještě před svítáním. Postupně se sjížděli i další zájemci o delfíny. Když se začalo před šestou hodinou rozednívat, postupně jsme nasedli do lodí a vyrazili směrem na moře. Každá loď trošku jiným směrem. Všichni očima bloudili po hladině a vyhlíželi delfíny. Jak se tak lodě rozjíždí po hladině, tak začíná vycházet slunce. Úsvit nad mořem je nádherný...
Pak se lodě před námi postupně začaly stáčet zpět vlevo k pobřeží a stáčíme se také, stejně jako další lodě za námi. Hon na delfíny začíná. Lodě míří jedním směrem, postupně se sjíždí do jednoho chumlu, kde uprostřed chumlu lodí zahlédneme na hladině první delfíny. Delfíni vždy chvíli plavou po hladině, občas vyskočí, pak se zanoří a dlouho o nich nevíme. Lodě se pomalu rozjedou do všech stran, lidé koukají, pak se delfíni zase někde ukážou a všechny lodě se zase sjedou tam, kde se objevili delfíni. Někteří mořští vlci to se svými klienty vezmou přímo doprostřed místa kde byli delfíni. Ti se samozřejmě potopí a objeví se zase za chvíli někde jinde.
Úplně mi bylo delfínů chvílemi líto - připlavali se k pobřeží najíst malých ryb a místo toho je tam honí spousta lodí jen aby turisti viděli živého delfína a mohli si ho vyfotit. Ale zážitek to byl obrovský. Delfíni se líbili i Stelince, která je zahrnula pod označení znějící vzdáleně jako ryba.

Vyrážíme ještě před východem slunce

Blíží se východ slunce

Delfíni si poskočí...

Rozhodně nekoukáme a delfíny sami... :-)

Vodopád

Po návratu z delfínů jsme se na zpáteční cestě zastavili u vodopádu Gitgit. Je to prý nejvyšší vodopád a Bali. Už na parkovišti čekal domorodec a nabízel nám své služby. Zjišťoval jsem jaké a prý že je průvodce. Ale k vodopádu bychom měli dorazit bez problémů po chodníčku. Přemýšlím jaké záludnosti by nás mohly cestou potkat. Žádné mě nenapadly, ptám se řidiče, jestli průvodce mít musíme. Prý že nemusíme, ale že si ho většina lidí bere. Riskneme to bez průvodce. Nalézáme chodníček k vodopádu, jdeme po něm. V podstatě se nedá zabloudit, za chvíli jsme u vodopádu. Tak jak je na tomto ostrově zvykem, vodopád je uprostřed džungle. Všude tropická vegetace, mezi ní jen padající voda. A dole odtékající říčka. U vodopádu je příjemně, ale jinak nic moc co dělat. Chvíli si vodopád prohlédneme, pár fotek a honem zpět k autu. Otevírají první stánky, kterými je lemovaný celý chodníček k vodopádu. Měli jsme štěstí, nemusíme 1500krát odmítat prohlídku obchodu, stačí párkrát... ;-)

Vodopád v džungli

Chrám Ulun Danu

Chrám leží přímo u jezera Bratan. Stejně jsme jeli kolem, tak jsme se na něj chtěli podívat. Stelinka spala, tak jsme ji nechali spát v autě s řidičem a šli na prohlídku. Emičku to nezajímalo, tak odbočila na dětské hřiště. Chrám jsme si prošli a jeho poloha přímo u jezera je úžasná. A dvě z budov jsou přímo vsazené do jezera - nádhera. Jen nevím jak tam mniši přes vodu chodí. Buď se brodí nebo lodí. :-)

Ulun Danu v zahradách

Ulun Danu na jezeře

Já tam byla taky... ;-)

Rýžové terasy II

Dalším body programu byly další rýžové terasy, tentokrát vyzdvihované i v Lonely Planet a v místních mapách. Rozhodně nebyly špatné, ale nám se líbily víc ty první. Řidič nám následně vysvětloval, že tak za 3 měsíce to bude lepší. Nyní byla rýže zralá a pomalu začínala sklizeň a terasy téměř nebyly vidět, vše vypadalo jako taková žluto-zelená plocha s lehce viditelnými terasami. Za 3 měsíce prý bude probíhat osazování a ranný růst, takže prý  budou terasy krásně zřetelné. Bohužel, 3 měsíce tady čekat nemůžeme... ;-)

Rýžové terasy v kopcích

Sklizeň balijské rýže

Zralá rýže před sklizní

Motýlí park

Posledním bodem programu byl motýlí park. Je zajímavé park navštívit, ale jednou stačí. A rozhodně to bylo zajímavější pro Emičku než pro dospělé. Prohlédli jsme si různé druhy motýlů, jak se motýli líhnou, jak se jim zpevňují křídla, holky udělaly pár fotek s motýly a vyrazili jsme zpět na hotel.

Úsměv, prosím... :-)

Tady mi snad neublíží... :-)

Já tu nejsem... Já jsem větvička... :-)

Byl to dlouhý den a všichni jsme byli docela unavení. Ale opět - spousta zážitků, které se asi brzo nebudou opakovat...