První výlet za námi - do ráje se asi chodí přes Bali

Tak máme za sebou první výlet a asi to bude jede ze zážitků, které si člověk pamatuje hoooodně dlouho. Na cestu jsme si dohodli jednoho z místních poskytovatelů dopravních služeb, který nás vozil od památky k památce a ještě nám cestou říkal nějaké zajímavé věci.

Opičí prales

Nejdříve jsme vyrazili do opičího pralesa. Co by to bylo za dovolenou v tropech bez opic? Už po zaparkování na parkovišti jsme zahlédli první opice, které se z bezpečí pralesa vydaly shánět si obživu mezi přijíždějící turisty. Jedna dokonce zabavila místnímu řidiči tašku se svačinou a odnesla si ji o kousek dál, kde začala zkoumat obsah tašky. Domorodec měl ale zřejmě hlad, takže se zásobil kameny a šel si pro svačinu. Podařilo se mu zachránit asi polovinu, zbytek už zabavila opice a schovala se na strom.
Zakoupili jsme si vstupenku, přečetli si varování a vyrazili po chodníčku do pralesa. Prý opice nehladit, nemít hodinky, čepice, brýle, šperky, igelitové tašky, plastové lahve... To prý opice vše považují za zabavitelné zbytečnosti. A když na nás opice skočí, tak v klidu odkráčet, samy slezou. Už po kousku chodníčku jsme narazili na první skupinku opic. Věrka nesla Stelinku a opice samozřejmě měla potřebu Věrku prozkoumat. Vylezla na ni, Stelinka začala křičet, Věrka taky nevypadala úplně ve své kůži... Hezký začátek... :-)
Došli jsme na hlavní "náměstí", kde zaměstnanci krmili opice, takže ty se držely na jednom místě. Byla jich tam spousta, stejně jako turistů. Koukali jsme, fotili... Až na Věrku se Stelinkou znovu vlezla opice. Stelinka opět záchvat, Věrka taky oči na vrch hlavy... A pak jedna obtěžovala Emičku, takže další záchvat. Měl jsem v jedné boční kapse na batohu zapomenutou prázdnou igelitku. Opice po mně vyšplhala, sebrala igelitku a začala ji zkoumat. Vypadala poněkud zklamaně, když zjistila, že je prázdná. Odešli jsme k říčce podívat se na chrám.
Prales byl krásný. Obrovské stromy, různorodá vegetace... Nádhera. Když jsme procházeli znovu přes "hlavní náměstí", tak jedna opice vyrazila za Emičkou. Emička bohužel nezachovala chladnou hlavu, ale s řevem oběhla dvě kolečka a opice si patrně myslela, že si chce hrát, tak běhala za ní. Emička mi pak skočila do náručí a chvíli jsem ji musel uklidňovat. Ještě jsme si trošku prales a opice prohlédli a vyrazili zpět na cestu k autu, tentokrát už bez incidentů.

Cesta do opičího pralesa

My jsme kamarádky...

Společné foto...

Rýžová pole

Dalším bodem programu byla rýžová pole. Po odjezdu z opičího pralesa jsme pomalu stoupali do kopců, domy se začaly rozestupovat a začala se objevovat první rýžová políčka. Udělal jsem nějaké fotky za jízdy a vyfotil jsem si i místního zemědělce, který pracoval u cesty. Vše okolo rýže se dělá ručně, nepoužívají se žádné stroje. Na vlastní oči člověk vidí jak se pěstuje rýže, nad kterou pak v kantýně nebo ve školní jídelně u nás lidé ohrnují nos. ;-) Mají tady tři druhy rýže - bílou, červenou a černou.
Ale to vše byl teprve začátek. Pak řidič pokračoval dál do kopců a dovezl nás do vesničky mezi strmými údolími. Vršky údolí byly lemovány pralesem a na prudkých svazích byla naskládána v řadách políčka s rýží. Přesně tak, jak to člověk sem tam vidí na fotkách. Jen ještě prudší terén. Ve spodní části zrovna sklízeli úrodu. Opět vše ruční - kosení, snesení na jedno místo, mlácení... Silnice vedla po vršku údolí, takže jsme na to vše měli nádherný výhled.
Poté ještě na místě následovala návštěva místní "biofarmy", kde nám ukázali jak vypadají v živém stavu různé druhy koření. Viděli jsem jak roste skořice, vanilka, šafrán, hřebíček, kakaové boby, káva a další, co jsem už zapomněl. :-) V rámci návštěvy jsme také viděli, jak se vše suší, kávu pražili přímo nad ohněm... A také si vyráběli vlastní cibetkovou kávu. Prakticky to probíhalo tak, že cibetky byly zavřené v klecích a měly tam čerstvé kávové plody, ze kterých "vyráběly" tu správou cibetkovou kávu. Je fakt, že když nám dali přičichnout k "obyčejné" mleté kávě a "cibetkové" mleté kávě, tak ve vůni byl zřetelný rozdíl a cibetková káva voněla podstatně lépe. Návštěva byla doplněna i ochutnávkou různých druhů čaje a kávy - citronový čaj, zázvorový čaj, zázvorová káva, šafránová káva, vanilková káva, čistá čokoláda,  a ještě nějaké které jsem zapomněl. :-)

S chutí do toho, půl je hotovo...

Rýžové terasy

Dosušíme rýži...

Emička praží kávu

Sopka

Na Bali je také jedna aktivní sopka. Dá se k ní chodit na treky, ale to by asi nebylo na výlet s Emičkou a Stelinkou. :-) Tak jsme se na ni alespoň podívali z protějšího kopce. Výhled na sopku a přilehlé jezero je nádherný, vršky se chvilkama schovávaly do mraků. Od posledních erupcí už nějaký ten rok uplynul, takže je těžké Emičce vysvětlovat rozdíl mezi aktivní a neaktivní sopkou, navíc když ani jedna nesoptí. Ale byla krásně vidět lávová pole a jak se na ně postupně dostává vegetace. A mezi lávovými poli na jednom vystouplém vršku krásná zelená tropická vegetace.

Ostrov zeleně mezi lávovými poli

Chrámy

V rámci výletu jsme navštívili i dva chrámové komplexy. Jeden byl kousek od sopky, druhý cestou zpátky do hotelu. Vypadají velmi netradičně a bez alespoň částečného pochopení místního náboženství se těžko chápe jejich smysl. Takže jsou alespoň zdokumentovány na fotkách. :-) Hlavně druhý chrám byl moc hezký svým umístěním. Ze všech stran byl obklopený tropickou džunglí, v rámci chrámu spousty různých jezírek, v jezírkách barevné ozdobné ryby...

Vodopád

Posledním bodem programu byla návštěva místního vodopádu. Nebyl nijak extra vysoký, ale pohled stál za to. Voda padající uprostřed džungle, úzké údolí porostlé tropickým pralesem, palmy... A člověk na to vše kouká z nadhledu, vše jako a dlani... Hezký závěr dne.

Voda, džungle...

A pak už jen návrat na hotel... Dnešek se opravdu povedl...

Na hotelu se Emička ještě společným koupáním v bazénu rozloučila s kamarádkou z protějšího domku - Emilia z Austrálie zítra odjíždí domů.

Tak Emilia už pojede domů...