Čejkovi na cestách: Prvních pár dní

Den první

Snídaně je do 10. Málem ji nestíháme. Nějak dospáváme dluh z letadla a srovnáváme se s časovým posunem. Ještě, že jsem měl nastavený budík. Snídani jsme nakonec o fous stihli. Paráda. A můžeme začít poznávat okolí. Z mapy vím, že těsně u hotelu jsou dva body důležité pro přežití v divočině. Obchod a McDonalds. Vyrážím na kontrolu zda mapa nelhala a ono ne. Obchod je velmi čistý, moderní, zaměstnanci v uniformách. Popravdě... I nejlepší obchody u nás vypadají proti tomuto obchůdku docela ušmudlaně.A je to celý řetězec a všechny vypadají stejně. McDonalds taky stojí a taky vše na pohled nablýskané. Bazén taky paráda, museli jsme si ho pořádně užít. Až poté došla řada na moře.

Projížďka na lochnesce

Stelinka se taky ráda cachtá

Bez kruhu nejdu...

Dojdeme k moři... A co to? Písek, lodě, písek, kaluže, mořská tráva, korálový útes, vlny, moře... Jen je nějak daleko. A ty lodě jsou taky nějak daleko od toho moře. Domorodci vypadají v pohodě, takže to asi nebude předzvěst tsunami. Navíc - u moře je každých snad 200 metrů evakuační plán pro případ tsunami. Takže asi odliv. Vypadá o maličko větší než v Bulharsku nebo v Itálii... Řekl bych jen o pár metrů... Na výšku... ;-) Ale má to své výhody. Stelinka si tam užívá, nešplouchá to, hrabe si písek, přelévá vodu. Stejně jako místní děti. :-) A místní se prochází po dně a něco tam hledají, nebo se oblečení koupou v malých jezírkách.

Moře maličko ustoupilo

Musíme to dno trochu prozkoumat

Tak vlezeme tam?

Místní si také užívají odliv

Kam bych tu vodu přelila?

Dokonce si hrajeme i spolu

Asi jsme ještě nedospali ten let. Kam si sednu, tam usínám. I v restauraci při čekání na jídlo. :-) Když jsme u toho jídla - řekl jsem si, že když jsem v Indonésii, tak zkusím jíst to co jí místní. Plus mínus. Holky na to úplně nebudou, navíc jsou trochu rozhozené z letu a pro jistotu nechtějí jíst vůbec. Aspoň se snažíme aby pily. Jinak západní jídlo je tu celkem drahé. V běžné restauraci přijde v přepočtu i na 100 CZK. Nejdražší jsem tu viděl snad i za 200. Indonéské jídlo vyjde o něco levněji. To se dá koupit za 20-50 CZK v místech kde se nebojím jíst. Myslím, že to se celkem dá. Asi si nebudeme vařit. ;-)

Dny následující

Nejdříve se rozkoukáme a teprve potom začneme vyrážet na nějaké výlety. Sbíráme prospekty, koukáme, užíváme teplo, sluníčko, moře, bazén... Místní jsou neskutečně milí na děti a snad polovina místních chce holky aspoň pozdravit, pohladit, zamávat na ně. Emička se naučila všechny anglicky zdravit, usmívá se, nechává se fotit... :-) Všichni tu vypadají v pohodě, žádný stres, užívají si život. Jediný, kdo nevypadá úplně v pohodě jsou místní trhovkyně, pro které jsme lovnou zvěří. Jsme jejich první zákazníci, nic neprodaly a hrozně rády by, kdybychom se k nim do stánku alespoň zašli podívat. Ale i při tom všem jsou neskutečně milí.

Balijská tanečnice... ;-)

Nová květová čelenka

Poprvé jsme využili služeb McDonalds. Emička už druhý den nechtěla nic jíst a navíc zvládla procházku v horku, tak dostala za odměnu dva Cheesburgery. ;-) Aspoň, že potom začala postupně něco jíst. V jednom místním občerstvení měla porci rýže se zeleninou, což bylo mimo jídelní lístek. Naúčtovali si za to bez smlouvání v přepočtu asi 10 CZK.

Zjistili jsme jak je to s tím mořem. Touto dobou je v odpoledních hodinách největší odliv, prý za to snad může i úplněk. A v ranních hodinách je moře "normální" - lodě jsou normálně na vodě, voda začíná tam co má. Jenže normální moře jsme viděli až včera (4/6), předtím jsme díky pořadí bazén - moře vždy přišli až když byl odliv. :-) Je moc příjemné houpat se na vlnách. Jen... Ono to trochu táhne směrem do vody. A když člověk chvíli nedává pozor, tak si proti tahu vody trošku zaplave, aby se dostal zpátky ke břehu.

Houpání na moři - jeden lovec nás odchytil, nabídl nám výlet na lodi se skleněným dnem na korálový útes. Začali jsme smlouvat, cenu jsme docela hezky usmlouvali a vyrazili. Na lodi jsme byli sólo. Korálový útes byl hezký, při krmení rybiček se nám rybky hemžily kolem lodě, nádhera. I jsme si trošku zašnorchlovali. Jenom to maličko houpalo. No... Věrka byla při návratu trošku zelenější. ;-)

Jdeme nasedat

Rybičkami se to jen hemží

Se šnorchlem je toho vidět víc

Taky jsme ochutnali čerstvý kokos. Ono to vypadá i chutná úplně jinak než to co známe od nás... :-)

Tak takhle chutná to kokosové mléko...

Poznáváme další místní zvířata

Už jsme zjistili, co nám to tu tak řvalo. Vypadá to jako mlok a je to schované pod střechou. Vždy to jen zvědavě vystrčí hlavu a řve. Když si na něj posvítíme tak čučí a mlčí. Na rozumné slovo neslyší, takže ho bereme jako součást tropického zážitku. ;-) Dle knížky se zvířátky pro Emičku to vypadá na gekona. Leze si vzhůru nohama, nepadá, drží jako přibitý. Jen když na něj posvítíme, tak se schová pod střechu. :-)

Narazili jsme i na další zvíře. Při večerní procházce (stmívá se kolem šesté a brzo je úplná tma) po chodníku kolem pláže najedou v temném koutě pohyb. Vypadá to jako had, syčí to jako had. Asi to bude had. Zajímavé... Pruhovaný... Zápasit s námi nechce, plazí se pryč. Pokračujeme po původní trase. Jdeme se podívat po chodníčku na moře. Jdeme zpátky, zase had a šine si to přes chodníček. To bude zase asi ten "náš". Zkusil jsem ho i vyfotit, ale nechtěl moc pózovat a já se ho do spolupráce ani nesnažil nutit, takže fotky nebudou nic extra. Na hotelu jsem se ptal, jméno hada neznali, ale jen poznamenali, že asi bude z moře a že všichni hadi jsou tu jedovatí. Ještě, že v batohu je připravená čelovka a náhradní baterky. Na nás si hadi nepřijdou. ;-) Pokud byste věděli co je to za hada, tak to prosím napište do komentářů... Díky. ;-)

Musíte mě rušit?

A zase?

Místní zvyky

Na Bali prý asi 90% lidí vyznává hinduismus a snad před každým barákem je na chodníku položená zvláštní miska ozdobená květy a vonnou tyčinkou. Vypadá to moc hezky. A nejen před domy, ale i různě na cestách a na pláži.