Hurá!!! Letíme na Bali...

O tom kam se chystáme jsem už psal, takže teď něco o cestě.

První cíl - Soul

Jak jsem psal, letíme s Korean Air. Takže musíme přes Soul. Dosud jsme nejdéle letěli asi 4,5 hodiny a přišlo nám to nekonečné. Takže Soul snad taky zvládneme, ne? Ve vzduchu 9 hodin a k tomu ještě 45 minut. Hračka. Je to v podstatě na noc. Odlet v 7 večer, holky budou spát. Ideál.
Emička to zvládá ve vzduchu bravurně. Je hodná, hezky dle plánu usne... Škoda jen, že Stelinka ve vzduchu nemůže usnout. A když už skoro zabere, tak to přejde do breku a hotovo. Zkoušíme vše možné i nemožné a nic. Když ji položíme na podlahu, aby spala na rovném, tak přiskočí všudypřítomné letušky a zakážou nám to. No co... Letíme... Letíme... Nespíme... Letíme... Nespíme... Teda - usneme a hned jsme vzbuzeni... Nakonec Stelinka tvrdě usne. A když spí už aspoň 15 minut, tak se v kabině rozsvítí - bude snídaně... :-) Naštěstí to nějakou chvíli vydrží, ale stejně - je ukrutně nevyspalá. Kromě toho - dětské jídlo nejí ani Emička ani Stelinka. A už pomalu jdeme a přistání...

Celebrity na Incheon Airport

Na letišti máme 5 hodin na přestup na druhý let. Letiště je obrovské, vidíme tam spousty různých letadel. Řekl jsem si, že si vyfotím A380. Jenže když jsem šel s Emičkou tím směrem, nevšiml jsem si, že mě pronásledoval bezpečnostní pracovník. A když jsem se přiblížil místu kde jsem chtěl fotku spáchat, tak zakročil s tím, že focení na letišti je zakázáno a "no photo". Prosím... Žadoním... Je naprosto neoblomný. Tak si A380 s Emičkou aspoň prohlédneme. Koukáme... Najednou zaslechnu hlas. Volá a nás bezpečák skoro zpoza rohu. Koukám co to signalizuje... Nechápu... Aha... Začínám chápat. Prý ať si to letadlo vyfotím. Hmmm... Chápu... Svoji povinnost splnil, řekl mi že nesmím, čili on udělal co musel a já mohl udělat co jsem chtěl. :-)

Jo... Ty celebrity... Tak to byly Emička a Stelinka. Když jsme stáli ve frontě na transit, tak si tak musely připadat. Zamotaly jsme se mezi asijsky vypadající výpravu a když viděli holky, tak se snad každý z výpravy  s holkama fotil, jednou jsem se musel vyfotit i já. A vzhledem k tomu, že cizinci nemohli odolat ani u bezpečnostní kontroly, tak po focení ještě museli sekuriťákům ukazovat foťáky že nefotí žádné tajnosti. :-) Říkal jsem si, jestli je Soul větší atrakcí pro nás nebo my pro Soul... ;-)

Naštěstí byl na letišti dětský koutek, kam se holky uklidily a přečkali jsme do odletu našeho letadla. Ještě pár fotek před nástupem a můžeme... :-)

Konečně v letadle na Bali

Tak a teď už konečně v letadle, které přistane přímo na Bali. Hurá. Posledních 7 hodin letu.Letíme... Říkám si, že už letíme celou věčnost... Aha... Teprve 2 hodiny za námi. To bude na dlouho. Stelinka pokračovala v pokusech o usínání prokládaných brekem. Okolní pasažéři na nás asi nebudou vzpomínat v nejlepším. ;-) Ale Emička opět vzorná... Jídlo, pohádka, spánek. Ani o ní nevíme. Stelinka opět zabrala chvíli před přistáním. Bude muset dospat na Bali. A my taky. 

Na Bali

Přistáváme v podstatě podle plánu. Tedy kolem 23:00. Kufry máme, koupíme si vstupní víza, najdeme řidiče... Jenom... Hrozný hic, hrozná vlhkost. Potíme se, těšíme se na hotel. Ještě, že auto je klimatizované. Rychle se ubytovat, rychle vybalit a jdeme spát. Ještě, že pokoj je klimatizovaný...
Posunujeme postele. Aaaaa... První zvířátko na Bali. Vypadá to jako ještěrka a zmateně to vyběhlo zpoza postele po zdi, po stropě a schovalo se to za obraz. Tak to tedy ne. Tohle tu trpět nebudeme. Nachystáme koš, odděláme obraz a ono to opět zmateně běží po zdi, po stropě a šup za lednici a za zrcadlo. OK. Bude tu bydlet s námi. Jdeme se podívat a bazén. Povedl se jim. Ale co je to na cestě? Šnek. A ne jen tak ledajaký. Obrovský. Takové doma nemáme. Druhé zvířátko. Třetí jsme jen slyšeli, venku pořád něco vydává hlasité zvuky a snaží se nás naštvat. Venku nic nevidíme. Ignorujeme ho.

Vybaleno, jsme v posteli, usínáme, Stelika usíná. Emička je krásně vyspaná z letadla, neusíná. Stelinka se budí, chce na nočník. Posadím ji na nočník, usínám. Křik. Stelinka usnula a spadla z nočníku, mě a ostatní tím probudila. Emička neusíná, leze po nás, zlobí, spím, o ničem nevím. :-)

Tak končí den 0, tedy den příjezdu na Bali. Dále asi bude za každý den jedna kapitolka.Nebo víc dní v jednom zápisku. ;-)

Naše chatička